Běžnému člověku se se surfingem možná spojuje maximálně pobřeží vzdálených exotických ostrovů, jako jsou Havaj či Bali, případně pobřeží Mexika a Mosambiku. Jenže i v Evropě máte množství příležitostí vyrazit s prknem vstříc bouřlivým vodám. Na starém kontinentu se dokonce podařilo pokořit nejvyšší vlnu na světě.
Kolébka surfingu
Surfing ještě v 60. letech představoval malou komunitu s hrstkou nadšenců. Ačkoli původně vznikl v Polynésii, začátky moderního surfingu se spojují především s Havají. V 80. letech, kdy se touto subkulturou inspiroval módní průmysl, však nastala velká revoluce – ta zapříčinila, že se o surfing začalo zajímat obrovské množství lidí.
Dnes je tento sport masovou záležitostí a postupně se z něj vyvinuly i další typy, například kitesurfing, nazývaný i kiteboarding (jízda na prkně s využitím tažného „draka“), nebo takzvaný SUP neboli stand-up paddleboarding (jízda na prkně ve stoje za pomoci vesla), který lidé s oblibou zkouší i na jezerech či v městských kanálech.
A přestože Evropa na svém relativně malém prostoru nabízí opravdu skvělé vlny, zdejší surfingová scéna je velmi mladá. Vznikla někdy počátkem 90. let, kdy surfaři začali hledat nové možnosti a „lovit“ vysoké vlny i v jiných částech světa. Dnes zde dokonce vznikají surfové resorty ve stylu surf & soul, kde je sport spojen s meditací, hodinami jógy, masážemi či konzultacemi v oblasti zdravého životního stylu.
Portugalsko se světovým rekordem
Která jiná evropská země by mohla více těžit ze své ideální geografické šířky i polohy na sluncem zalitém Pyrenejském poloostrově, když ne Portugalsko? Leží v příjemném teplotním pásmu a po délce téměř tisíc kilometrů ho omývají vlny Atlantiku. Pobřeží Portugalska je ideální na surfing i kitesurfing a potěší stejně začátečníky i profesionály.
K nejoblíbenějším destinacím zkušených surfařů patří několikakilometrové pásmo pobřeží v okolí vesnice Ericeira na poloostrově Peniche, která je od Lisabonu vzdálená jen 30 km. Nejlepší „swell“, jak surfaři říkají vlnám vytvořeným na moři a houfně dorážejícím na pobřeží, si užijete začátkem jara a koncem podzimu, v zimě však bývá moře dost chladné.
Pláž Coxos surfaři milují pro nejkrásnější levotočivou vlnu v Evropě. Výhodou je, že Ericeira stále nepatří k přeplněným surfovým lokalitám a kromě vynikajících vln nabízí také malebné kavárničky, skvělá jídla z mořských plodů a v okolí vesničky i vynikající vinné sklepy.
Zkušení surfaři však nejraději míří do nenápadné rybářské vesničky Nazaré. Jedny z nejvyšších vln na světě, které se podařilo pokořit skutečně málokomu, útočí zejména na pobřeží v Praia do Norte. Tato lokalita dokonce drží světový rekord nejvyšší zdolané vlny. Surfaři zde přírodě vděčí za přímo ukázkové A-frame vlny, čili takové, které se lomí ve tvaru písmene A. Důvodem je kombinace podvodního kaňonu a příznivých větrů.
Pokud jste typ surfaře, který miluje dobré párty, musíte určitě navštívit Lagos v regionu Algarve. Najdete zde pláže, jako Praia de Dona Ana, Praia do Camilo či Meia Praia, kde se dočkáte teplých vln v létě i v zimě.
Netřeba zapomínat na to, že k Portugalsku přísluší i ostrov Madeira, který leží 1 200 kilometrů jihozápadně od portugalské pevniny. První nadšenci odhalili surfový potenciál „perly Altantiku“ už v 70. letech, dosud však nepatří k „mainstreamovým“ destinacím jízdy na vodě. Dnes lidé jezdí s prkny na vlnách zejména po západním pobřeží, k nejpopulárnějším místům patří zejména Jardim do Mar. Jen pár kilometrů severně najdete prvotřídní surfové lahůdky – Ponta Pequena, Paul do Mar a Fajã da Ovelha.
Evropská Havaj
Ačkoli Španělsko zabírá větší část Pyrenejského poloostrova, z hlediska polohy vůči oceánu může vzbuzovat dojem, že tahá ve srovnání s Portugalskem za kratší konec. Může se však pochlubit jiným esem – Kanárskými ostrovy. Ideální příležitost zabojovat s vlnami nabízí i severní pobřeží.
Seriózní „right hand“ vlny (lámající se na pravé straně surfaře) můžete zdolávat na pobřeží Punta Galea nedaleko města Getxo na severu Španělska. Oblast má dokonce pověst nejsilnějších proudů na světě. Můžete si jen domyslet, co dokáží na vrcholu surfové sezony udělat s vlnami při nárazu na 60 metrový útes. Podobný typ vln nabízí i Santander, zde si však kromě širokého oceánu užijete i atmosféru starého přístavního města s typickými tapas bary, zakouřenými putykami a hrdými lokálpatrioty, kteří vám budou vyprávět stovky příběhů.
Pokud se přesunete úplně na jih, nevynechejte Costa de Luz, město ležící jen pár kilometrů jihozápadně od Sevilly. Mimo jiné těží z vynikajícího počasí, a to po většinu roku. Vlny se tu lámou pravidelně a dosahují běžnou výšku kolem 1,5 metru, takže jsou ideální i pro první surfové pokusy.
Na Kanárských ostrovech se dobré pověsti těší Lanzarote, kde vrchol sezóny trvá od října do dubna. Podobně to platí i pro ostrov Fuerteventura, který je opravdovým španělským trumfem a který surfaři rádi nazývají i Havají Evropy. Na jeho pobřeží se často lámou hrůzu nahánějící vlny. Dokonce se zde můžete setkat s evropskou verzí havajské Pipeline, což je nejslavnější vlna stočená do tvaru tunelu, ve kterém může zdatný surfař jezdit. Takovému typu vln říkají surfaři tube, barel či keg. Nejpříznivější vítr se zde zvedá většinou v poledne.
Malé mezipřistání
Apeninský ostrov sice nepatří mezi královské destinace surfařů, příjemné klima a ideální vlny sem však lákají kitesurfisty. Vhodné podmínky v Itálii poskytuje zejména pobřeží Jaderského moře, během podzimu se však vyplatí vycestovat za vlnami zejména na Sicílii, kde v tomto období dosahují výšky i 3 metry. Na Sardinii je nejznámějším surfovým „spotem“ Capo Mannu, vhodný je však jen pro pokročilé surfaře.
Místo, kde je všechno „cool“
Francie se před ostatními surfovými destinacemi určitě nenechá zahanbit. Na jejím západním pobřeží najdete v Biskajském zálivu perfektní podmínky pro jízdu na prkně. Ke klasice patří okolí města Biarritz, které je považováno za kolébku evropského surfingu. Má kalifornský nádech doplněný vydatnou dávkou francouzské kultury, takže může místy budit snobský dojem. Atmosféra městečka je však „cool“. Kromě toho zde naleznete množství surfových škol, takže vůbec nevadí, pokud jste úplný nováček.
Organizuje se zde také mnoho festivalů a soutěží, takže tu zažijete skutečně surfovou atmosféru. La Grande Plage (Velká pláž) bývá obvykle dost přeplněná, zkuste proto vzdálenější La Côtes des Basques, Anglet či Guethary. Nejvíce se na francouzské pobřeží vyplatí jet v průběhu září až listopadu.
Atraktivní image surfové vesničky má francouzský Hosseger, nacházející se o něco severněji od Biarritzu. V létě uprostřed sezóny zde můžete narazit na hvězdy surfingu, pokud však upřednostňujete méně zaplněné pláže, vycestujte sem raději na jaře nebo na podzim. Belharra u Saint-Jean-de-Luz je zase známá pro své „reef break“ vlny, které se lámou nad kamenitým dnem.
Od Studené Havaje až po drsnou zimu
V Holandsku je chladněji než ve Španělsku, zato i zde si surfaři přijdou na své. Obzvláště vyhledávaný je Scheveningen, kde najdete vše, od perfektních vln, přes plážové bary, až po kemping. Zkušení surfaři sem nejraději jezdí na podzim a v zimě, kdy se na moři tvoří nejlepší vlny.
Ještě severněji je položené Dánsko, ale, světe div se, i sem míří mnoho nadšených surfařů. Populární vesničku Klitmøller přezdívají i Studená Havaj. Pokud vás tedy nepoloží chlad a nepřekáží vám ani hrubší neoprenový oblek, zamiřte sem. Prozradíme vám, že toto místo má v surfové komunitě kultovní status díky festivalu Soulflies, zahřívající chladné podnebí horkou karibskou náladou.
Nejdrsnější podmínky nabízí Norsko, ale pokud jste otužilí a nezaleknete se místa zívajícího prázdnotou, navštivte Hoddevik. Oslní vás krása přírody, ale i velké vlny, které svůj vrchol dosahují na podzim a v zimě. Samozřejmě, v lednu a prosinci kvůli krátkým dnům s minimem denního světla, moc vody nezčeříte.
Surfing po irsku a britsku
K nejchladnějším, ale zato velmi oblíbeným destinacím patří i Irsko. Skvělé vlny potěší zkušenější, široké pobřeží zase začátečníky. Dobré jméno mezi surfaři má například Burdoran, jehož obyvatelé mají surfing v duši, mnozí lidé z blízkého i dalekého okolí jezdí pravidelně „chytat“ vhodné vlny, úspěch pak spláchnou pár sklenicemi Guinessu.
Vstříc největším vlnám však lze vyrazit v Mullaghmore Head. Ideální je zdolávat je při přílivu, vyhněte se však tunelům. Pokud vás spláchnou ve svých útrobách, bude to bolet. Do třetice je tu Aileens nebo „dokonalá vlna“, která spadá do takzvané kategorie triple overhead (s výškou přibližně 3,5 až 5 metrů).
Jedno z nejstarších surfových míst naleznete v Cribbare v anglickém Newquay. Poprvé se zde surfovalo už v 60. letech. Vlny jsou zde strmé, rychlé a zrádné, proto se nelze divit, že ho přezdívají „Widow Maker“ (Ten, co dělá vdovy). Zavítat však můžete i na pláž Fistral s prvotřídními a náročnými vlnami, ale i místy, kde můžete poprvé přičichnout k surfingu. Tak co, vyzkoušíte to tuto sezónu i vy? ?