Veronika z blogu shemakesmetravel: Zájem a úsměv otevírají dveře a srdce místních

Veronika a Karol tráví hodně času toulkám po světě. Zatímco ona výlety zbožňuje, on se před každou cestou zdráhá. V rozhovoru se dozvíte, v čem spočívá slow style cestování, které destinace mají nejraději a na čem se při výběru dovolené nevyplatí šetřit.

Jak se milovnicí cestování podařilo přesvědčit domaseda, aby si sbalil kufr na první výlet?

Vytrvalostí. Karol totiž obecně nemá rád aktivity, které ho stojí hodně (podle něj zbytečné) energie. Tam patří všechny mé rekonstrukční nápady, renovace nábytku a jiné DIY projekty. A samozřejmě, cestování. Když jsme konečně zrekonstruovali byt a zrenovovali pár židlí a křesel, dostala jsem chuť začít cestovat. A konečně i dále než v létě do Chorvatska. Stálo mě to asi půl roku neodbytného otravování, posílání levných letenek a lákavých plážových fotek. Nakonec to vzdal a letenky na Srí Lanku jsme v podstatě kupovali na poslední chvíli. Asi mě už nemohl poslouchat.

Veronika a Karol z blogu shemakesmetravel
Veronika a Karol společně procestovali už 35 zemí.

Cestovali jste i před tím, než jste se s Karlem seznámili?

Ani jeden z nás nepochází z rodiny, kde by byly zvykem rodinné dovolené. Já jsem byla poprvé u moře v patnácti, dalších pět let mě v létě na dovolenou brával starší bratr. Do Bulharska a Itálie. V sedmnácti jsem se přes školu dostala na dva výměnné pobyty, do Turecka a na Kanárské ostrovy. Svět se mi zalíbil, cestování mi chutnalo. Pak jsem ale začala studovat na vysoké škole a přes prázdniny jsem pracovala. Setkali jsme se s Karlem, slovo dalo slovo a koupili jsme byt. Chodila jsem na vysokou, měla tři brigády a na cestování nebylo ani času, ani peněz. V posledním ročníku jsem už pracovala na plný úvazek, byt jsme měli zařízený a tak jsem po promocích oprášila všechny cestovatelské sny. Nastal ten pololetí vytrvalého otravování a v prosinci 2014 jsme poprvé vyrazili do exotiky.

Kolik trvala vaše nejdelší cesta a jakým způsobem jste tento čas v zahraničí trávili?

Už si to nepamatuji přesně, ale asi měsíc. Vyrazili jsme do Thajska a odtud jsme se přesunuli do Vietnamu, Kambodže a Malajsie. Byla to naše druhá cesta do Asie, vše pro nás bylo nové, zajímavé. Stále jsme byli v pohybu, měla jsem potřebu všechno vidět a vyzkoušet. Jelikož jsem novinářka, dělala jsem i reportáže. V Kuala Lumpur jsme se setkali s PR manažerkou Petronas Towers, která nám udělala soukromou prohlídku. Byl to skvělý zážitek, tu budovu jsem toužila navštívit, odkdy jsem poprvé viděla film Past se Seanem Connerym. V Thajsku jsme se vybrali i k mostu přes řeku Kwai, v Kambodži po stopách Pol Potova režimu. Fascinuje mě historie, byli to pro mě silné zážitky být na místech a s lidmi, kteří tam přežili ty největší tragédie. Člověka to přinutí přehodnotit vlastní priority. Samozřejmě, prostor byl i na zábavu a odpočinek, snažila jsem se náš program vyvážit, ale Karol by zřejmě nesouhlasil. Pro něj byla tato cesta velmi náročná.

Taipei
Veronika v Taipei, hlavním městě Taiwanu, dokazuje že ani déšť nezkazí fotografie z cestování.

Uvažovali jste někdy nad tím, že se do zahraničí přestěhujete natrvalo? 

Než jsme se s Karlem poznali, stihl skoro rok žít v Anglii. Věděl, jaké to je, být někde nový, sám a cizinec, a vždy mi to připomněl, když jsem ho otravovala se stahováním. Já jsem v zahraničí nikdy nežila, tato zkušenost mi chyběla, proto jsem před pár lety chtěla alespoň na rok odejít. Zatím jsme se k tomu kroku neodhodlali, ale nikdy neříkej nikdy. Naším domovem je však Slovensko, momentálně si neumím představit odstěhovat se někam natrvalo. Pravděpodobně bychom v zahraničí věděli najít komfortnější život, ale co bychom z něj měli, když všichni, s nimiž ho toužíme sdílet, by byly daleko?

Stalo se vám někdy, že destinace nesplnila vaše očekávání, nebo vás doslova zklamala?

Vyslovené zklamání jsem asi nezažila nikde. Já jsem chorobný plánovač, když někam jdeme, čtu si blogy, noviny, časopisy, historii země, aktuální společenské dění. Vím, kolik stojí chléb v potravinách, jídlo v restauracích, za kolik natankovat a co je rozumná částka pro taxikáře. Občas si přečtu, kdo je v zemi u moci a zda se to lidem zamlouvá. Pak se s nimi snadněji naváže komunikace a když vidí, že o jejich zemi něco víte, jsou k vám vstřícnější. Zájem a úsměv otevírají dveře a srdce místních. Více než destinace mě ale vědí zklamat nezodpovědní turisté. Když nerespektují pravidla, kulturu, chovají se Buranský, ničí přírodu, podporují neetické atrakce …

Navštěvujete i místa, která turistům nejsou příliš známé? V jaké zemi jste viděli největší rozdíl mezi turistickými „hotspoty“ a autentickými lokalitami, na kterých převažují domácí?

Taková místa najdete všude, ale dosud nejvýraznější rozdíl jsme asi zažili na Arubě. Je to maličký karibský ostrov, kam chodí jet na dovolenou zejména bohatí Američané. Sever ostrova je velmi drahý, plný nablýskaných resortů, kam domácí chodí jen pracovat. Člověk se tam cítí jako v Las Vegas, jen u moře. Na jihu ostrova žijí místní – přistěhovalci z Jižní Ameriky a mnoho Asiatů. Toulají se tam psi a po ulicích pobíhají bosé děti. Dva rozdílné světy deset kilometrů od sebe. Sever má luxusní hotely, jih má duši.

Sociální sítě mají velký vliv na to, kam se lidé rozhodnou vycestovat. Inspirují příspěvky jiných cestovatelů i vás, nebo si destinace vybíráte podle jiných kritérií?

V hlavě mám spoustu destinací, které chci navštívit z různých osobních důvodů. Ať už je to ta moje vášeň pro dějiny nebo výjimečná kultura, kterou toužím poznat. Na sociálních sítích se již dříve inspiruji na konkrétní místa a zajímavosti v dané zemi, ve městě. Například při výběru ubytování, restaurace či zážitku.

Vaše cestování označujete pojmem „slow style“. Co pro vás toto slovní spojení znamená a co vás motivovalo k tomu, abyste s ním začali?

Jen tato otázka by věděla pokrýt celý jeden rozhovor. Já jsem si vymyslela takovou poučku – slow style je cestování, které maximalizuje zážitky cestovatele při minimalizaci jeho negativních dopadů na navštívenou destinaci. Cílem cestovatele není vidět, ale zažít a poznat. Slow style cestování je o pochopení a respektování kultury, přírody a lidí, které na cestách setkáme. Vnímat se dá v mnoha rovinách, ekologické, ekonomické i sociální, ale rozebrat to podrobněji by bylo nadlouho. Jelikož o takové cestování stoupá zájem, plánujeme se mu na blogu začít věnovat ještě mnohem více. A co mě motivovalo? Asi ti nezodpovědní turisté…

Cestování je výborným učitelem. Jakou lekci jste dostali na cestách vy?

Jsem velmi netrpělivý člověk, který se vyžívá v plánování a který má rád, když se věci dějí podle toho jeho plánu. Někdy mě ví dost rozhodit, když najednou nemám plán nebo když se celý zhroutí. A cestování je dokola o plánech a jejich pádech, o improvizaci a braní situací tak, jak přicházejí. O akceptování, že ne vše se podaří a že to automaticky neznamená, že je vše ztraceno. I nemít plán je někdy skvělý plán. A nečekaně uzavřena památka může vést k neplánovaně skvělému obědu. Nemůžu říct, že jsem se už naučila brát věci s lehkostí, ale učím se. A v čem mě cestování utvrdilo je fakt, že se na Karla mohu kdykoliv spolehnout. Že je moje opora, vrba, druhé křídlo, když chci létat a deštník, když začne pršet. Karol cestování opravdu nemá rád, ale v krizových situacích je on ten, který to zachraňuje. Když se něco nepodaří, když zůstaneme z minuty na minutu bez ubytování nebo jídla, vím být špatná a nervózní. A on, který by v té situaci ani vůbec nemusel být, mi nikdy nešplechol do tváře, že tak mi třeba, na co jsme někam chodili. Naopak, snaží se mě utěšit a vše vyřešit. Neztrácí nervy, je klidný, rozvážný, rozumný, chápavý. Ani nevím, čím jsem si ho zasloužila.

Jsme rádi, že jste taková sehraná dvojka. Takže žádné konflikty?

My se většinou pochytat ještě ve fázi nula, když pricupkám s úsměvem na rtech a větu začnu slovy „Dnes jsem viděla takovou letenku …“. Karol vyjednává a bojuje, abychom zůstali doma, když už ale někam jdeme, kompletně celý itinerář mi svěří do rukou, v tomto mi důvěřuje. Občas vyjednává o počtu oddychových dní a množství výletů, ale vždy se umíme dohodnout. Zvykne říkat, že já chci, on ne, a tak uděláme kompromis a jdeme.

Cestování ve dvojici
Veroniku cestování utvrdilo v tom, že se na manžela může spolehnout i v náročných situacích.

Máte nějaké tipy pro lidi, kteří chtějí poznat svět, ale nemají na cestování dostatek financí? Na čem se dá ušetřit?

Ušetřit se dá na všem. Od letenek, přes ubytování až po jídlo či atrakce. Vždy jde o to, kde má kdo priority. Někdo poletí s třemi přestupy s levnější letenkou, někdo se uskromní na ubytování, někdo se rozhodne, že si bude vařit. Návody na levné cestování jsou podle mě k ničemu, neboť všichni jsme jiní a od cestování máme jiné očekávání. Nebudu přece radit ostýchavému introverti, aby se ubytoval v päťeurovej pokoji v hostelu s deseti cizími lidmi. Třeba cestovat rozumně, znát dobré zdroje a neutrácet zbytečně, nedat se oklamat taxikářem, nenaletět na triky. Netřeba ale tlačit na pilu a za každých okolností se snažit jen a jen šetřit. Cestování má být o radosti a zážitcích a ne stresu, jestli jsem minul více než nějaká blogerka či kámo. Toto podle mě nefunguje. Já lidem radím, aby si o zemi, kam se chystají, co nejvíce zjistili, aby byli připraveni. Také je dobré si předem stanovit rozpočet a nastínit, co si v rámci něho mohu v dané destinaci dovolit. Pak víte také vyhodnotit, kde se vám vyplatí přitáhnout opasek a kde ho zas povolit. Cestovat ale můžete také zdarma, například jako dobrovolník. Někdo bývá zdarma výměnou za nějakou výpomoc, nebo si na cestách může vydělat sezónními pracemi či online. Dnes je těch možností už nekonečně mnoho.

Pracujete v zahraničí i vy?

Když počítám i práci na blogu a sociálních sítích, tak ano. Mimo toho ale spíše ne. Maximálně si udělám nějaké rozhovory a fotky, které vím potom zpracovat. Oba ale pracujeme, takže cestování si chceme spojovat spíše se zábavou než povinností.

Kterou zemi plánujete navštívit nejblíže a na co se v ní nejvíce těšíte?

Vypadá to tak, že se koncem listopadu vybereme do Slovinska. A to bude asi tento rok naše poslední zahraniční destinace. Ve Slovinsku se těším na víno, při poslední návštěvě jsem si ho velmi zamilovala.

Více ze života travel lovera a travel hatera najdete na blogu shemakesmetravel.sk. Veronice děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí během nadcházejících cest.

  • Komentáře

Leave a Reply

avatar
  Subscribe  
Upozornit na
  • Podobné články
0
Asie Exotika Historie a kultura Indie Tip na výlet Zahraničí

Rádžasthán, země králů

0
Cestování Europa Itálie Tip na výlet

Südtirol a Dolomity jak je z lyží neznáte

0
Francie Novinky Praktické informace Španělsko Sport

Evropa je na surfování stvořená. Kam se vyplatí jet?

Navigácia

Magazíny