Cestování za objektivem: Rozhovor s Henrietou Vagnerovou

Henrieta je mladá dívka, která se svým přítelem procestovala pořádný kus světa. Na kole! Vždyť, co by člověk neudělal pro lásku. Henrieta nám vyprávěla o tom, jak se dá skloubit cestování se školou a prací, a také to, jak se dá doslova vyskočit ze své komfortní zóny a prožít skutečně těžké situace na silnicích.

Jak se 24 letá dívka dostane k cestě kolem světa?

O Karlově plánované cestě kolem světa na kole jsem slyšela už mnohem dříve, protože jsme byli v kontaktu. Pravděpodobně tím, že jsem byla jedna z mála lidí, kteří ho nepovažovali za totálního blázna, měli jsme si co říct. Slovo dalo slovo a za několik měsíců jsem seděla na kole v Chorvatsku, kde jsme se několik dní plavili na jachtě po ostrovech a později jsme pokračovali napříč Černou Horou. Tehdy jsem stále netušila, že se stanu účastnicí cesty kolem světa v takovém rozsahu. Nikdy to nebyl můj životní záměr ani plán. Když člověk poslouchá více srdce než rozum, připlete se mu do cesty leccos.

Henrieta Vagnerová Mexiko
Po zdolání prvních 1 000 km v Mexiku!

Které země jsi dosud navštívila?

Není toho až tak mnoho, pokud nepočítám země Evropy, kam se normální smrtelník běžně dostane, tak jsme spolu procestovali Východní Turecko, Srí Lanku, Čínu, Nepál, země jihovýchodní Asie a střední Ameriku. Některé země mi tak přirostly k srdci, že je plánuji navštívit znovu, jako například zanedlouho Thajsko.

Nedávno jsi skončila výšku, zároveň už několik let pracuješ, jak si to všechno skloubila s cestováním?

Zpočátku to chtělo hodně sebezapření, protože během cestování člověk neustále bojuje s nepředvídatelnými vnějšími vlivy jako je internetové připojení, technika, únava a někdy je problémem i jídlo. Moje škola se zaměřovala na praktické zkušenosti a studenty v tom podporovala. Jelikož jsem se během studia soustředila na fotografii, cestování mě v tomto směru velmi obohatilo o cenné zkušenosti. Už pár let pracuji v oblasti online marketingu, kde se vždy dá najít segment, který člověk může dělat odkudkoliv, ale pouze do chvíle, dokud nemá příliš velkou zodpovědnost. Každý člověk se snaží stále posouvat dále i profesně a to je i můj případ. Cestování muselo jít poslední rok stranou.

Opice Indonésie Henrieta Vagnerová
Tato opice z Indonésie si pozornost očividně užívá.

Jak vypadal tvůj tréning před cestou na kole, měla jsi vůbec nějaký?

Můj trénink před cestou nebyl prakticky žádný, případně velmi minimalistický. Kolu jsem se vyhýbala jako čert kříži. A navíc, v té době jsem měla spoustu školních a pracovních povinností. Pravdou ale je, že před nejdelší cestou po Číně, kde jsme najezdili téměř 3 tisíce km, jsem běhávala a chodila do fitka, sem tam i na kolo. 🙂

Kolik kilometrů jsi průměrně denně najezdila?

Můj denní průměr na silnicích je kolem 60 – 70 km, nejvíce jsem ujela něco kolem 120 km. Myslím, že se zavazadly bych zvládla i větší vzdálenost. Také teploty v exotických zemích nepřispívají ke všeobecné pohodě.

Chrám Bayon v Angkor Wat
Překrásný chrám Bayon v Angkor Wat.

Jaké má výhody jízda na kole proti jiným způsobům cestování?

Na kole má člověk větší svobodu, není odkázán na veřejnou dopravu a různé šlendriány. Například na pohraničí Thajska a Kambodže od nás chtěli za přesun do nejbližšího města s kolem nehorázně hodně peněz, a tak jsme si to raději odšlapali. Při jízdě na kole člověk poznává zemi zpomaleně a vnímá ji zcela jinak než v autě, vlaku či autobuse. Nejvíce se mi líbila interakce místních, pro které jsme byli velkou atrakcí, kamkoli jsme přijeli. V Číně o nás hned věděla celá vesnice. Milé úsměvy a pozdravy na cestě také velmi potěší. Najednou má člověk k místním lidem mnohem blíže než obyčejný turista.

Pláž El Tunco v El Salvador Henrieta Vagnerová
Západ slunce na pláži El Tunco v El Salvador.

Jakým způsobem jste si určovali trasy, hledali ubytování?

Trasu jsme měli ± danou a jediné co nás omezovalo, byl čas, resp. můj odlet nebo víza v dané zemi. Vše ostatní jsme nechali na náhodě a na navigaci, která si z nás někdy dělala legraci a poslala nás polní cestou nebo přes džungli. Plánovat si hotely na každý den na 3 měsíčním tripu je čisté šílenství, pokud je člověk každý den na jiném místě a vlastně ani netuší, jestli se mu tam podaří dorazit. Hotely u silnice, nebo jen tak náhodně jsou někdy nejlepší volbou. Po celém dni na kole člověk nepotřebuje mnoho, je tak zničený, že mu stačí i studená sprcha a jakási postel. Hlavně aby to místo bylo bezpečné.

Jsi vegetariánka, neměla jsi problém najít bezmasou stravu? Která země byla pro tebe nejvíc veggie friendly a ve které to bylo těžší?

Kontrolka v mé hlavě se rozsvítila na silnici v Číně, kde jsem viděla, jak s masem zacházejí a co všechno jsou Číňané schopni sníst. Prasečí nosy, kopýtka či kuřecí pařáty jsou pro ně delikatesa. Do té doby jsem se za vegetariána nepovažovala, ale přirozeně jsem k masu nikdy neinklinovala. V zemích, kde lidé vyznávají buddhismus má vegetarián ráj, nejhorší země byly ve střední Americe. Například v Nikaragui jsem musela jíst jen přílohy, saláty, fazole a vajíčka. Celá střední Amerika se mi spojuje s vajíčky, dokonce jsem k nim po návratu měla nějaký čas odpor. 🙂 Nejlepší země je jednoznačně Thajsko, kde jsem objevila nové kombinace a chutě, kterými jsem se inspirovala a používám je dodnes.

Pouliční jídlo v Číně Foto: Henrieta Vagner
V Číně je vegetariánovi těžko.

Měla jsi během svojí cesty moment, kdy ses na to celé chtěla vykašlat a koupit si letenku domů?

Během cesty kolem světa se mi osobně přihodilo mnoho problémů a zdravotních komplikací. Šla jsem do velkého rizika, když jsem letěla z Hong Kongu s akutní popáleninou druhého stupně a za 2 týdny na to jsem jezdila na kole v Číně. Tehdy jsem se rozhodovala, jestli se na všechno vykašlu a zůstanu doma nebo se doléčím na cestě. Pokud bych tam nejela, připravila bych se o celoživotní zážitek. Krizi jsem měla i Panamě, téměř na konci etapy ve střední Americe, kde se pokazilo asi vše, co se mohlo pokazit. Ale na všechno se s odstupem času dívám pozitivně. Je to sice klišé, ale platí, že všechno zlé je pro něco dobré. U mě na 100 %.

Věnuješ se cestovatelské fotografii. Fotila jsi i předtím nebo to šlo ruka v ruku s cestou okolo světa?

Moje láska k fotografii ve mně zrála od střední školy, ale až když jsem si našetřila na svou první zrcadlovku, začala jsem fotit. Za mnoho poznatků a kreativních podnětů vděčím vysoké škole. K cestovatelské fotografii jsem se dopracovala spolu s cestováním. Jinak se to ani nedá. Předtím jsem se zaměřovala hlavně na experimentální fotografii, reportážní fotku a dokument.

Čím fotíš?

Mám digitál Nikon D610. Při cestování na kole je třeba optimalizovat zavazadla na minimum, proto s sebou spoustu foto vybavení nemám šanci nosit. Maximálně si s sebou vezmu staviv a jeden další objektiv.

Thajsko potápění Henrieta Vagner
Potápění v Thajsku.

Díky jízdě na kole máš možnost poznat i odlehlá “neturistická” místa a také místní lidi. Která kultura ti byla nejbližší a která naopak nejvzdálenější?

Každá země má své světlé a stinné stránky. Měli jsme tu čest vidět, jak žijí lidé v horách v Nepálu, kde dětem cesta do školy trvá několik hodin přes hory. Lidé žijí skromně a v harmonii s přírodou. Na našem treku do základního tábora Annapurny jsme se před deštěm schovali do chatrče, kde žije starší paní. Chová zvířata a nabízí občerstvení pro pocestné. Věděla, kde je Slovensko, a popovídali jsme si.

Kam by ses chtěla opět vrátit?

Moje srdeční záležitost je Jihovýchodní Asie a Nepál.

Dítě v Kamnodži Henrieta Vagner
Henrieta ráda fotí i místní. Tento klučina se na ni usmíval v Kambodži.

Měli jste během cesty na kole i vysloveně nepříjemné zkušenosti?

Bylo toho nepočítaně. Cestování je na míle vzdálené od pohodlného odpočinku v turistické destinaci. Na kole je člověk jednou nohou v hrobě, pokaždé když jezdí vedle kamionů na hektických silnicích, kterým se nedá vždy vyhnout. Karel chytil v Nikaragui tropickou horečku během níž blouznil a nic si nepamatuje, v Kolumbii se nás pokusili násilně okrást. No nakonec vždy převládají pozitivní vzpomínky na krásná místa a příjemné lidi, které jsme potkali na cestách.

Co máš ještě v bucket listu?

Mám velké a malé plány. Chystám se svou cestovatelskou mapu světa obohatit o některé země Evropy a Asie. Chci procestovat Vietnam a Indonésii, Indii a Nepál. No teď si hlavně užívám po dlouhém čase trochu stabilní život a pohodu. Všeho moc škodí. 🙂

Henrieto, děkujeme za rozhovor! Více fotek najdete na jejím Facebooku Heni Photo.

 

  • Komentáře
  • Podobné články
0
Cestování Dovolená Europa Historie Tip na výlet Výlet

Zapomenuté hrady a zámky Slovenska, na kterých nebývá rušno

0
Cestování Města Novinky Španělsko

Znáte tato krásná místa ve Španělsku?

0
Cestování Europa Itálie Tip na výlet

Südtirol a Dolomity jak je z lyží neznáte

Navigácia

Magazíny