Italské Dolomity jsou známé hlavně díky nepřeberným možnostem lyžování. Vyplatí se je však poznávat i bez lyží. Pokud máte rádi treking, ideální podmínky najdete právě v Jižním Tyrolsku. Dolomity jsou součástí přírodního dědictví UNESCO a kromě krásných panoramat se mohou pochlubit i 300 slunečnými dny v roce.
V Dolomitech se střídají všechny typy horské krajiny – od luk s pasoucími se zvířaty, až po skalnaté masivy s ledovci. Pro naše poznávání jižního Tyrolska jsme si jako výchozí bod vybrali vesničku La Val (La Valle) v oblasti Alta Badia, ležící přibližně 45 kilometrů od Bolzana. Je to místo, na kterém vás ráno budí zvonce na krku krav, které místní vyhánějí na pastvu. Pokud se na dovolenou vydáte autem, na klikatých cestičkách v prudkém svahu pochopíte, proč mají všichni domácí pohon 4×4.
Na farmářském dvoře
Sehnat si apartmán online způsobem je dnes otázkou několika minut. Pokud nepotřebujete luxus čtyřhvězdičkového hotelu, vyberte si ubytování na klasickém farmářském dvoře. Apartmány za příznivou cenu zde naleznete na každém kroku. Pokud budete mít příjemné domácí jako my, možná vám k snídani jako bonus připraví i tyrolskou specialitu – Krapfen. V křupavém smaženém těstě se mohou ukrývat sladký tvaroh, povidla nebo slaný špenát. My jsme si po nich olizovali 10 prstů z deseti 🙂
Němčinu jim nedokázal vzít ani zákon
Zde je pár věcí, které byste o obyvatelích Jižního Tyrolska měli vědět. Domluvíte se s nimi hlavně německy. Italštinu, přestože se ji povinně učili ve škole, používají neradi a cítí se být více Rakušany či Němci než podle některých „línými Italy z jihu“. Tento jejich pocit vychází z historických souvislostí – území Südtirol bylo původně součástí Rakouska, ale po porážce Rakousko-Uherska v 1. sv. válce připadlo Itálii. Snaha o násilné poitalčení tohoto regionu nebyla úspěšná, přestože vláda zakázala německý jazyk ve školách a přiměla lidi změnit si jména. Od roku 1972 je Bolzano – Alto Adige autonomní oblastí se speciálním postavením.
Muži, kteří se nebojí nosit kožené kalhoty
V komunikaci s místními můžete bez problémů používat i angličtinu. Velmi malá část obyvatelstva, necelých 5 %, mluví také ladinštinou, románským jazykem, který je uznán jako regionální jazyk úřadů a škol. Jsou v ní pojmenovány mnohé vrchy a zeměpisné oblasti. Během návštěvy severní Itálie neuniknete místním tradicím. Jednou z nich jsou vystoupení Schuhplattlerů během festivalů a oslav. Původem bavorský tanec pantomimického rázu, který spočívá z potlesku dlaní o chodidla a stehna, z výskoků a dupání, vám určitě bude znám. Na tanečníky v krátkých kožených kalhotách s lacly je totiž těžké zapomenout.
Drei Zinnen – nejznámější symbol Dolomit
Poznávat Dolomity a vynechat tento jejich symbol by bylo hříchem. Nenáročnou trasu najdete v každém turistickém bedekru o Dolomitech. Není se co divit, tento okruh se třemi nepřehlédnutelnými vrcholy Drei Zinnen (Tři zuby) je vhodný i pro cyklisty a rodiny s dětmi, troufají si na něj dokonce i maminky s terénními kočárky. Drei Zinnen je jeden z nejznámějších a nejvíce propagovaných horských masivů Dolomit. I proto to na okruhu někdy vypadá jako v obchodních centrech před Vánocemi. Tato část hor kdysi tvořila hranici mezi Itálií a Rakouskem.
Od chaty k chatě
Dostupný terén láká turisty všech věkových kategorií. Autem se po placené silnici z Mizuriny můžete vyvézt až na rozsáhlé parkoviště pod chatou Auronzo, kde trasa začíná. Druhou na trase je chata Lavaredo. Jejím toaletám se vyhněte, pokud máte psychický blok použít turecký záchod. Nejkrásnější výhled na Drei Zinnen budete mít z terasy poslední chaty Locatelli. Doporučujeme ochutnat v ní místní alkoholický nápoj, ve kterém se louhovaly mladé výhonky smrku (jak jinak, za nekřesťanskou cenu s italskou vysokohorskou přirážkou).
Tunely bez výbušnin se změnily na ferraty
Skalní bloky v okolí „Zubů“ jsou provrtané tunely a kavernami, protože během I. světové války tudy vedla fronta. Některé z nich jsou součástí ferrat, na které je třeba mít speciální výbavu. Jištěni lanem nad úzkými římsami se nestačíte divit, přes jaký nebezpečný terén vedly vojenské cesty. V letech 1915-1917 se zde setkali italští a rakousko-uherští vojáci. Obě strany kopaly tunely pod pozicemi nepřátel, aby je naplnily výbušninami. Dnes jsou tunely prázdné, ale určitě ne opuštěné. Na některých místech jsou přerušeny střílnami a právě z nich mají turisté výborný výhled na tři majestátní věže.
Národní park Fanes-Sennes Prag a Fanes-Sennes Braies
Městečko La Val má pro pěší turistiku ideální polohu, v jeho blízkém okolí se nacházejí hned dva úchvatné národní parky: Puez-Oedle a Fanes-Sennes. Fanes-Sennes je třetím největším přírodním parkem v Jižním Tyrolsku a nabízí až 400 km turistických tras a horolezeckých výstupů, od nenáročných až po obtížné. Podle legendy bylo toto území obývané tajemnými mýtickými stvořeními – čarodějnicemi, vílami, elfy, skřety či ženami s tělem hada nebo ryby… Více o legendách, ale i samotném parku Fanes-Sennes, se dozvíte v St. Vigil, v malebné vesnici přímo na hranici parku. Najdete v ní informační středisko přírodního parku s muzeem s bezplatným vstupem. Prezentace místní fauny a flóry, archeologických nálezů a jiných zajímavých informací je zábavnou a naučnou formou přizpůsobena především dětem.
Traverz, který oddělí zrno od plev
Nejvyšším vrcholem parku o rozloze téměř 26 tisíc hektarů je Muntejela de Senes (2 787 m n. m.). Úvodní prudký traverz na začátku okruhu od Rifugio Pegerü (rifugio označuje chatu) prověří vaši kondici a rozdělí turisty na dvě skupiny – na ty, kterým jako cílový bod postačí výborný oběd na chatě Munt de Sennes (2 176 m n. m.) a na zdatné turisty, kteří budou ještě dvě hodiny pokračovat až na skalnatý vrchol pragských Dolomit. Navštívit můžete i ladinské osady, tvz. Viles. Jsou známé původními dřevěnými stavbami.
Sass de Putia s výhledem na Marmoladu
Dolomity poskytují nespočet tras a stezek pro pěší turistiku. Je jen na vás, podle čeho si vyberete tu vaši. Pro cizince jsou někdy dvojjazyčné názvy vrcholů trochu matoucí, ale po čase přijdete na to, že je třeba si zapamatovat alespoň jeden z nich. Vrchol Peitlerkofel, v ladinském nářečí označovaný jako Sass de Putia, najdete v turistickém průvodci jako ferratu. V podstatě to via ferrata není, pod vrcholem však najdete několik míst zajištěných ocelovými lany. Celkové převýšení je 900 m. Těsně pod vrcholem se cesta rozděluje – nalevo odbočíte na menšího bratra Kleine Peitler, napravo vede zajištěná cesta na Peitlerkofel. Vrch se nachází severně od Corvara v národním parku Puez-Odle a při dobrém počasí budete mít z vrcholu výhled na zasněžené vrcholky Gross Glockneru na severu či na Marmoladu (nejvyšší vrch Dolomit) směrem na jih.
Dolomity pro všechny věkové kategorie
Někteří o Dolomitech říkají, že jsou tím nejkrásnějším, co Evropa nabízí. Skály z vápence se v některých místech zvedají až do výšky 3 300 m n. m. a okouzlí vás svými tvary. Díky rozmanitosti terénu jsou dostupné pro turisty všech věkových kategorií. Kromě vysokohorského života se však v Jižním Tyrolsku vyplatí poznávat i životní styl a kulturu místních – Němců, Italů a Ládinů, kteří žijí roky společně vedle sebe, i když nuceně. Obyvatelé Südtirol pociťují ekonomické problémy Itálie stále více. Podle průzkumů by až 83 % z nich přijalo dvojí občanství, italské i rakouské.
