Bulharsko. Mnoho lidí si při tomto slově pravděpodobně představí Černé moře, all inclusive dovolenou na Slunečném pobřeží, či jednodenní výlet do Nessebaru. A přitom je velká škoda navštívit pouze tato místa, protože tato země v sobě ukrývá i kopec jiných pokladů. Bulharsko jsem spolu s mými přáteli navštívila během krátkého evropského roadtripu. Naším cílem však nebylo opalování u Černého moře, ale právě naopak. Hledání dobrodružství v pohoří Rila (РИЛА).
Dva tipy na trochu jiný výlet po Bulharsku
Trek na Musalu (2 925 m.n.m.)
Musala (Мусала) je nejvyšší hora nejen v Bulharsku, ale i na celém Balkáně. Nachází se v pohoří Rila, v Rilském národním parku. Název vznikl z „Mus Allah“ (v překladu „blízko Alláhovi“) a pochází ještě z dob, kdy Bulharsko bylo součástí Osmanské říše.
Původní plán byl jednodenní „rychlý výběh“ na vrchol a zpět. Nebylo by na tom nic neobvyklého, protože tento výlet se dá v pohodě zvládnout za jeden den. My jsme se však na túru vybrali příliš pozdě. Auto jsme odparkovali v horském středisku Borovets, do batohů jsme si sbalili základní věci a vyrazili jsme do hor za dobrodružstvím. Cestu jsme si z časových důvodů zkrátili využitím lanovky tzv. gondoly (nástupní stanice ve výši 1.315 m.n.m.), která nás vyvezla na první výrazný vrchol Yastrebets (2.369 m.n.m.). Během našich výletech do hor, nezvykneme lanovku využívat. Raději si poctivě vrchol vyjdeme po svých, ovšem v tomto případě to vůbec nebylo špatné rozhodnutí. Ušetřili jsme si čas, který bychom jinak strávili na monotónní lesní cestě bez jakýchkoliv výhledů na okolí. Z horní stanice lanovky se nám už konečně naskytly výhledy na majestátní kopce pohoří Rila.
Túru jsme začali poměrně nenáročnou procházkou po široké prašné cestě (červená turistická značka). Ta nás přibližně po dvou kilometrech zavedla na nedalekou horskou chatu Musala (2.389 m.n.m.), která se nacházela přímo u horského jezera. Zde se dalo občerstvit teplou polévkou, či čajem a také se u jezera dal i úplně v pohodě rozložit stan. My jsme však pokračovali dál po červené značce. Pohodová cesta zvýšila svou náročnost a začala prudce stoupat. Míjely jsme první kamenné bloky a já se asi po půl hodině dostala do fáze, kdy jsem ze sebe začala shazovat první vrstvy oblečení. Další přestávkou jsme se odměnili až při útulně Ledeno jezero (2.709 m.n.m.). Útulna sestávala z modrých zvlněných plechů pozbíjaných do neurčitého tvaru. Při nedaleké studánce jsme si doplnili vodu a stoupaly jsme dál. Ještě stále jsme totiž žili v iluzi, že se do tmy stíháme vrátit. Tak určitě.
Blízko něj se nacházela i nejvýše položená chata na území Rilského pohoří, horská chata Everest’84 (2.750 m.n.m.), ve které jsme nakonec strávili noc. Malá útulná chata sestávala ze dvou pater. Vedla to tam sympatická chatárka, která sice anglicky hodně nenahovorila, ale rukama nohama se nám nocleh přece jen podařilo vybavit. Mírně unavení jsme se složili při dřevěném stole vedle krbu. Postupně se však začaly ozývat naše břicha a nám se před očima začala objevovat teplá polévka a čaj. Chatárka nám však svou ráznou odpovědí „no kitchen here!“ Rozplynula všechny naděje. Jediná věc co se tam dala koupit, byl teplý čaj a asi dvojdecové lahvičky rakije. Tak jsme je koupili rovnou pět. Jako „zodpovědní“ turisté, kteří na túru vyrazily „brzy ráno“, jsme neměli v ruksaku ani kousek jídla. Až na Marka, mého přítele, asi jediné odpovědné osoby. Postupně začal z ruksaku vytahovat makovník, kousek pečiva a jednu paštiku. S přísným výrazem zahlásil, „paštika bude až ráno a makovník dostane každý na příděl!“. A nám nezbývalo nic jiného, jen se s tímto faktem smířit. Nedostatek jídla však vynahradil přebytek rakije. Postupně mizela jedna láhev, tak druhá a při třetí prázdné rakiji se nám v hlavě zrodil nápad. Od vrcholu hory Musala nás dělilo pouhých 200 výškových metrů, tak proč čekat až na ranní výstup? A tak slovo dalo slovo a my jsme bez zbytečného váhání vyrazili na vrcholový výstup.
Cesta byla klikatá strmá, ale odměnou byly nádherné výhledy na Rilský plesa, a strmé skalní srazy. Z těch bych spadnout věru nechtěla. Na vrchol jsme se dostali po asi půl hodině. Musala nás přivítala nádhernými výhledy, které trvaly asi třicet vteřin. Hned na to se ponořila do mlhy, která ne a ne se rozplynout. A tak jsme si jen dali krátkou foto pauzu při meteorologické stanici a pobrali jsme zpět na chatu. Skutečnost, že jsme pro mlhu přišli o výhledy, mě určitě mrzela. Z Musaly lze za ideálních podmínek krásně pozorovat majestátní Rilský pohoří či horská jezera. Nám to bohužel dopřáno nebylo. Přesto vůbec nelituji, že jsem měla možnost stát na vrcholu této hory.
Praktické info
- Lanovka z horského střediska Borovets do Yastrebets jezdí od středy do neděle (od 8:30 do 18:30, poslední jízda nahoru je o 17:30),
- ceny za zpáteční lístky: dospělý – 12Lv / 6 €, dětský od 7 let do 12 let – 6Lv / 3 €, dětský do 7 let / lístek pro psa – zdarma,
- cesta lanovkou trvá cca 25 minut a ušetří cca 3h cesty,
- na chatě Everest se nevaří, nabízejí pouze nocleh a základní občerstvení,
- blízko střediska Borovets se nachází také město Samokov, kde se dá velmi chutně a levně najíst.
Jídlo ve městě Samokov.
Sedm Rilských jazer
Sedm Rilský jezer (cca 2.500 m.n.m.) je zajímavý přírodní úkaz, který se určitě vyplatí vidět. Dostat se k nim se dá mnohem jednodušší než na Musalu, proto zde třeba počítat i s větším počtem lidí. Cestu k jezerům si ale opět víte zkrátit lanovkou. Ta má sice nejlepší časy už dávno za sebou, ovšem ten pocit, kdy vidíte své nohy houpal nad vrcholky stromů, je určitě zážitek. ? Toto kouzelné místo sestává ze sedmi jezer, které se nacházejí těsně u sebe v jedné údolí. Nejsou však přímo jedno vedle druhého, právě naopak. Jezera jsou kaskádově umístěny, mají různou hloubku a velikost.
Každé jezero nese jméno podle jeho nejcharakterističtější rysy. Například jezero Salzata (v překladu „slza“), kvůli čisté vodě, umožňující hlubokou viditelnost. Okoto (v překladu „oko“), pro téměř dokonalý oválný tvar. Babreka, tzv. „ledviny“, pro tvar připomínající ledvinu. Bliznaka (v překladu „dvojčata“), sestávající z vnitřního a vnějšího „dvojčete“, které jsou navzájem spojeny. Trilistnika (v překladu „trojlístek“), kvůli tvaru připomínající trojlístek. Ribnoto, které je nejmenší ze všech a v neposlední řadě Dolnoto ezero, tzv. „Dolní jezero“, protože je nejnižší.
Praktické info
Cesta začíná od chaty Pionerska (Пионерска), odkud je několik možností jak se k jezerům dostat:
- Lanovka: Pokud se rozhodnete pro tuto možnost, nahoře jste za 25 minut. Lístek pro dospělého vyjde na 5 € jednosměrný / 9 € zpáteční, pro dítě 4 € jednosměrný. Důležité info, lanovka jezdí od 9:00 do 16:30.
- Pěšky: Cesta z chaty Pionerska do chaty Rilski ezera trvá 2 až 3 hodiny. Z chaty Rilski ezera je to však stále jen začátek výletu kolem jezer, na které trvá cesta ještě další 4 hodiny. Pokud tedy nemáte mnoho času, nebo kondici, doporučuji raději využít první možnost.
Každé jezero nese jméno podle jeho nejcharakterističtější rysy.
Bulharsko je krásná země, která kromě zajímavého hlavního města Sofia, či Černého moře, nabízí kopec jiných zajímavých míst. My jsme náš výlet pojali jinak a rozhodli jsme se probádat bulharské hory. Toto rozhodnutí vůbec nelitujeme. Vycestujte na tato místa i vy a uvidíte tuto zemi z úplně jiného úhlu. Určitě nebudete zklamáni.
Líbil se ti tento článek? Více jich najdeš i na mém webu.
