Všechno možné se již řeklo a napsalo o tom, že chléb je nezdravý. Jedna věc je však jistá, lidé po celém světě chléb milují a dělají ho na milion různých způsobů. Jak chléb vypadá v různých zemích? Zveme vás tímto na cestu za chlebem kolem světa.
Srbsko – pogača
Na Balkáně chléb a pečivo milují. Kromě klasického „hleba“ zde najdete i pogaču. Je to kulatý pšeničný chléb, který se většinou nekrájí, ale při jídle se z něj odtrhává. Během pravoslavného srbského svátku Slava se pogača zdobí jako na obrázku výše. Kromě voňavé pogače můžete v Srbsku ochutnat proju, pečivo z kukuřičné mouky, nebo lepinju, taktéž kulaté pšeničné pečivo, které můžete rozřezat a naplnit například pljeskavicou, čevapčiči nebo jinými dobrotami balkánského grilu.
Indie – naan
Naan je pšeničná placka z kvašeného těsta, která se tradičně peče v hliněné peci. Chlebová placka naan by měla obsahovat mouku, kvasnice a jogurt. Podává se většinou teplá a potřená máslem ghí jako příloha k hlavnímu jídlu. Pokud se chystáte do Indie, široká nabídka chlebových placek vás potěší. Najdete zde i chapati nebo jinak nazývané roti, jednoduché placky z mouky, soli a vody. Paraatha je placka podobná chapati, často se plní bramborami, zeleninou nebo kořením.
Uzbekistán – obi non
Obi non je chléb podobný placce naan a je populární v Uzbekistánu, Kyrgyzstánu i v Afghánistánu. Můžete ho najít i pod ruským názvem lepyoshka. Obsahuje mouku, kvasnice, mléko, vodu a sůl. Podobně jako naan, tak i obi non se připravuje v hliněné peci.
Arménie – lavaš
Lavaš je tradiční arménská chlebová placka. Připravuje se z mouky, vody a soli a peče se v hliněné peci. Lavaš je dokonce zapsán v seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Milují ho však lidé na celém Kavkaze. Lavaš se podává i v Ázerbájdžánu, Íránu a Turecku.
Etiopie – injera
Injera je národním jídlem v Etiopii a Eritrei. Má jemně houbovou konzistenci a připravuje se z mouky a vody. Několik dní fermentuje a následně se peče jako velká palačinka. Má jemně nakyslou chuť a Etiopané na ní servírují jídlo. Injera se původně vyrábí z mouky z etiopské obiloviny zvané teff (Milička habešská). Někdy se však nahrazuje i moukou z rýže, ječmene, kukuřice nebo pšenice.
Kolumbie – arepa
Arepa je chléb typický zejména pro Venezuelu a Kolumbii. Vyrábí se ze speciální kukuřičné mouky, vody a špetky soli. Arepu můžete upéct, usmažit, grilovat, uvařit, nebo dokonce připravit na páře. V některých regionech arepu naplní nebo obloží masem, vejci, rajčaty, sýrem nebo zeleninou. V Kolumbii mají dokonce Arepa festival, který se slaví v 5 největších kolumbijských městech.
Austrálie – damper
Tento chléb z australských buší se tradičně peče v popelu ohniště, ale upečete ho i v troubě. Pro přípravu vám postačí pšeničná mouka, voda, špetka soli a můžete použít i jedlou sodu. Damper se obvykle jí se sušeným nebo vařeným masem.
Itálie – focaccia
Uhlohydráty vládnou Itálii. Pizza a těstoviny jsou v Itálii povinná jízda, ale neměli byste vynechat ani focacciu. Konzistencí je podobná pizzovému těstu. Připravuje se z mouky, oleje, vody, soli a kvasnic. Většinou je potřená olivovým olejem a posypaná rozmarýnem nebo jinými bylinkami, cibulí, rajčaty či olivami.
Jaký chléb jste si na svých cestách oblíbili vy? Napište nám v komentářích.
