„Já jsem Radžput!“, řekl mi nadšeně můj domácí v Novém Dillí, když jsem se mu svěřila se svým plánem procestovat Rádžasthán. Radžput je potomek rodů bojovníků v severní a západní Indii. Pochází ze slova „radžaputra“, což znamená syn králů. Moje indické kamarádky mě upozornily, že mi do cesty přijde ještě hodně radžputů. V Rádžasthánu si tak říkají všichni. Vydala jsem se tedy do země králů, písku a honosných paláců.
Z Nového Dillí se do Rádžasthánu dostanete vlakem, autobusy i autem. S kamarády jsme si vybraly třetí možnost. Vlakem se sice všude dostanete nejlevněji, ale cesta trvá nejdéle a také minete všechny zajímavé památky, které se nacházejí po silnici. Když jsme si přepočítali náklady, které bychom utratily za vlak a rikši, rozhodly jsme se navštívit turistickou agenturu v Delhi a zarezervovat týdenní výlet do Džajpuru, Udaipuru, Džódpuru a Puškaru autem. Za přibližně 100 Eur na osobu jsme měly k dispozici řidiče, klimatizované auto a ubytování v tzv. „heritage“ hotelích i se snídaní. S Bupinderem, naším řidičem, jsme si padli do oka rychle. Stal se naším průvodcem, fotografem a i kamarádem.
Džajpur, růžové město
Naše rádžasthánské dobrodružství začalo v Amber fort, obrovské pevnosti rozprostírající se 11 km od Džajpuru. Dovnitř jsme se vyvezli na slonech. V ten den jsem si vyčítala blbý nápad nakupovat suvenýry sedíc na slonu. Jeden prodavač pobíhal kolem a prodal mi malé slony. Moje radost z výhodného nákupu skončila v momentě, kdy mi je později nabízel jiný prodavač za 5 násobně nižší cenu. Dnes lituji ještě jedné věci. Že jsem se na tom slonu vůbec vezla a podpořila tak byznys založený na týrání těchto majestátních zvířat. O pozadí sloních jízd jsem tehdy nevěděla. Během horkých letních měsíců sloni převážejí turisty jen první polovinu dne. Velká horka slony iritují a mohou se stát agresivní. Je to sice úžasný zážitek být v blízkosti takového zvířete, ale za to utrpení kvůli jedné jízdě a pár fotkám to nestojí.
Amber fort je okouzlujícím místem s nádherným výhledem na okolní krajinu. Zajímat vás však bude zejména orientální architektura. Něco málo nám o historii paláce řekl průvodce. Monument z pískovce a mramoru sestává ze čtyř nádvoří. Navštívíte svatyni bohyně Sila Devi, která byla reinkarnací bohyně Kali. Prostory, ve kterých žil mahárádža, jakož i místa, kde měly své místo mahárádžovy konkubíny.
Po dni stráveném v Amber fort jsme se vydali do Džajpuru, který je známý také jako růžové město. V ulicích potkáte opičky pochutnávající si na banánech. Nedaleko Džajpuru najdete i opičí chrám, ale ten byl v době našeho pobytu zavřený kvůli vedrům a opicím, které jsou při vysokých teplotách agresivnější. Vypadají sice mile, ale kousnutí bolí a jako suvenýr si můžete odvézt i vzteklinu.
V Džajpuru můžete navštívit známý Hawa Mahal, paláce, chrámy, případně si skočit na výlet do džungle.
Džodpur, modré město
Naše další cesta směřovala do Džodpuru, které je známé také jako modré město. Před příchodem do města nás vítala pevnost Mehrangarh. Na uši jsme si nasadili sluchátka s mobilním průvodcem a s otevřenými ústy jsme procházeli celou pevností, jejíž historie sahá až do 15. století. Mehrangarh fort nabízí nádherný výhled na celý Džodpur. Na rozdíl od Amber fort, zde platíte i vstup i fotografování. Pokud máte ISIC kartu, noste ji vždy s sebou. Ve většině památek díky ní ušetříte.
Náš hotel se nacházel pod samotnou pevností. Pít lahodné lassi a přitom se dívat na tento starodávný kolos je unikátním zážitkem. Osobně byl pro mě Džodpur asi nejsilnějším místem. Kromě pevnosti Mehrangarh jsme nenavštívili žádná jiná turistická místa. Namísto toho jsme si užívali atmosféru města, uličky s modrými domky kolem a zkoušeli lassi (indický nápoj z jogurtu, najdete ho ve slané i sladké verzi, s ovocem či kořením) od výmyslu světa.
Udaipur, město jezer
Dalším městem na naší cestě napříč Rádžasthánem byl Udaipur, město jezer. Po cestě jsme se zastavili v džainistickém chrámu v Ranakpuru. U vchodu nás přivítala tabule s pravidly chrámu, menstruující ženy podle nich mají vstup zakázán. Uvnitř se nás ujal sympatický kněz s perfektně vymodelovaným obočím. Vyprávěl nám o historii chrámu, náboženství a odpovídal na spoustu zvědavých otázek. Jako bonus nám zkontroloval čakry a pozval nás na několika denní meditaci s ním a jeho bratry. Pozorovat krokodýly a meditovat se sympatickými „kněžími“ jsme už nedorazili. A také až tak moc nevěříme, že to byl opravdový kněz. V džainistickém chrámu neplatíte za vstup ani za průvodce.
Město Udaipur bylo založeno v roce 1553 a historií dýchá dodnes. Dokážete si docela dobře představit, jak se těmito uličkami kdysi procházel mahárádža. Přes okna paláců by vás zas tajně sledovaly jeho manželky. Udaipur nabízí turistům mnoho zajímavých míst. Můžete navštívit kulturní a taneční vystoupení nádherných Indek, plavit se na člunu po jezerech, prohlédnout si paláce, navštívit muzea či parky nebo se jen tak potulovat a užívat si atmosféru. My jsme se shodou okolností ocitli v nejabsurdnější muzeu vědy na světě. Pan ředitel muzea nás osobně doprovázel, ukázal nám vynálezy křivých zrcadel, optických hraček a dokonce jsme viděli maketu lidského torza s orgány. Na závěr jsme se vyfotili s indickou vlaječkou a obdrželi vizitku s jeho adresou, na kterou jsme měli zaslat dar.
Pokud se ocitnete v Udaipuru, určitě zajděte na večeři do některé z restaurací s posezením na střeše. Najíte se dobře a levně, zároveň si užijete výhled na celé město.
Puškar, svaté město
Puškar je známý také jako svaté město. Nachází se zde totiž svaté jezero, které podle legendy vzniklo, když bojoval Bráhma s démonem Vajranshem, který chtěl zabít jeho děti. Bráhma proti němu použil svou zbraň, lotosový květ. Tři lístky z lotosového květu vytvořily tři jezera. Kromě svatého jezera se zde nachází také chrám zasvěcený Bráhmovi. Puškar je velmi důležitým místem z náboženského hlediska. Během procházky u jezera vás zastaví nejeden obchodník s květinami, který vám je nabízí jako dar. Pamatujte, pokud vám v Indii někdo nabídne něco zdarma, nikdy to není zadarmo.
My jsme se procházeli městem, navštívili chrám a vydali se na výlet na velbloudech do pouště. Můj velbloud se jmenoval John. S našimi průvodci jsme si popovídali o jejich životě. Některé příběhy jsou pro nás Evropany až těžko uvěřitelné. Všichni jsme si nakonec spolu užili západ slunce na poušti. Puškar je známý i svým velbloudím trhem, který se zde koná každý rok v listopadu.
Ať už jste náročnější turista nebo backpacker, v Rádžasthánu si najdete to své. Pokud bych měla opět jen týden na návštěvu tohoto indického státu, udělala bych to úplně stejně. Abyste skutečně poznali konkrétní města a vychutnali si jejich atmosféru, doporučuji alespoň pár dní na každé z nich. Mimo turistické sezóny je zde celkem levně. V Udaipuru nás Bupi vzal do restaurace, kde jsme za „all you can eat“ zaplatili méně než 2 eura. Jídlo bylo vynikající. Nebojte se zkoušet lokálně chutě a nechte se unést Indií. Bupi nám na konci výletu řekl: „I kdybychom se už nikdy nesetkali, navždy vás budu nosit v srdci, tak jako Ganéša“. Já v tom mém budu navždy nosit každý jeden okamžik prožitý v Rádžasthánu.
